I. Snů plachty z purpuru teď větrům rozpínám

Snů plachty z purpuru teď větrům rozpínám

na vlnách azuru a pěnách mléčné dráhy,

vstříc ostrovu, kde kráčí fantom nahý,

by used k mramorovým hostinám.

Šum vodotrysků s hudbou splývá tam

a asfodely dýší ve vzduch vlahý,

kde lásky zpožděné, i ty, jež zkvetly záhy,

svěřují tajemství svá mlčelivým tmám.

Studánku žulovou tam břečťan obrůstá

a nad proudem, hle, Dafnis zkamenělý

zmatenou Chloe líbá na ústa.

Teď slyš! Strun zvuky šerem proletěly!

Mramory vztyčují se pod cypřiši,

a slyšíš fléten hlas a cinkot číší.