I. Své čelo mi do okna vtlačila

Své čelo mi do okna vtlačila

a bílým svým okem se dívá –

já vidím ji, zimu tu paní zlou,

jak mlhavým prstem svým kývá.

Je ticho, je mráz a mdlá noha má

si na prahu vykročit váhá,

však zima po horoucí dlani mé

již mlhavou rukou svou sáhá.

A pozvolna ruku tu pozvedá

a klade ji kolem mé šíje –

ta vražedná žena! vždyť cítím již,

jak ze prsou dechy mi pije!

A cítím, jak v ledovém objetí

tvář bledne, ret rychle jak chladne,

jak tepna se ve skoku zaráží

a srdce jak klesá a vadne.