I. Tajemné šero háje líbá,

Tajemné šero háje líbá,

Na nebi hvězdná plane zář;

Sem tam se list neb kvítko hýbá,

V potůčku skví se Luny tvář.

Ai, dívko čistá – Luno jasná!

Proč se tak mílo usmíváš?

Zdaž se ti líbí země krásná,

Že na ni stále pohlídáš?

I vece Luna v usmívání:

„Hle! kam ten zrak můj stačuje,

Viděti sladké celování –

Vše líbá, kochá, miluje.“

Vy ptáčkové i druzi moji,

Kteřížto znáte lásky slad!

O rcete, co vás k sobě pojí?

Kdo naučil vás milovat?

Ai, slyš! jak z veškerého kraje

Rozmanitý sem vane tón;

Jako když hudba světů hraje,

Zaznívá vděčným hlasem: „ON!“ –