I. Tak smutně hléd k nám v loučení

Tak smutně hléd k nám v loučení

tvých zraků perleťový lesk!

Tys hasla jako výčitka,

jak tichý žaluplný stesk.

Jak výčitka, že zbůhdarma

kdys mocný hlas: „Pojď v život,“ děl –

jak stesk, že drobný zjev tvůj svad,

než v plnou růži rozpučel.

Tu smutnou tvoji rozchodnou

teď ze všech koutů slyším znít,

ba jako stesk a výčitka

se zdá i malý rov tvůj čnít.