I. TELEGRAM

Telegram jde z Vídně,

tlukou na bubny:

„Císař pán náš vyzván

drze do vojny.

Vzhůru! Potrestejme

pych těch srbských psů!“

tisk a bubny pějí

z jedněch partesů.

Rachotí až v horách

po dědině chudé:

„Úřad oznamuje:

Odvádět se bude.

Všecko mužstvo zdravé,

k padesátníkům,

dostaví se zítra –“

Trr-trr-trum-trum-trum!

Shon a poplach všude.

Od vášní svět hoří.

Zrudlé od nich mraky

táhnou nad pohoří.

A v Berlíně caesar

šavlí pobřinkuje,

na maršály svoje

hněvně pokřikuje:

„Nu, tak k čertu honem,

ať nepřijdem pozdě!

Ať jsme ve Vlámsku již

a v Litevském hvozdě!“

Necaesarsky shodil

s beder majestát:

„A teď zmlátíme je!“

mne si ruce rád.

Zakroutil knír ještě výše,

místo pinčla – parlament

obskakuje, pochvaluje

mu ten justament.

Obskakuje, pochvaluje

Vídeň s ním a Pešť:

„Ať svět tomu co chce říká!

Co po řeči? Nešť!“.

A pak každý honem, honem,

– konec trampotám! –

přišívá si delší kapsy

ke svým kalhotám.

„Á, to bude mela!

Á, to budou boule,

až se chytnou spolu

obě polokoule!“

A ty bubny víří

a ten poplach všude

na hruď, okna tluče:

„Bude vojna, bude.“

Šuhaj jede s pole,

divokou hruď hude;

na svou milou myslí –

„Bude vojna, bude.“

U plota ho čeká,

oči má už rudé.

Objali se vroucně –

„Bude vojna, bude.“

Skočily jak lvice

hrdé matky synů,

rukama jen lomí:

„Za čí, za čí vinu?“

Praská zem – z ní hydry

vylézají s hlukem

bobtnat lidskou krví,

bobtnat lidským tukem.

Hydry, jakých nezřel

prorok na Patmosu,

které lezou lízat

krvavou jen rosu.

A tam z hory svaté

kříž ční do vysoka,

na něm Láska zmírá,

krev jí kape z boka.

A tam s druhé hory

Satan se již chechce,

jak už vojska táhnou,

kůň jak plaše řehce;

jak jim biskup žehná,

než jdou vraždit mír,

vraždit sebe, jiné

za caesarův knír.

Jako výkřik Země

kříž ční k nebesům.

Shon a poplach všude –

Trr-trr-trum-trum-trum!