I. TEN LÍSTEK JETELE...

Ten lístek jetele kdes na neznámé mezi

byl z bratrů tisíce pro Tebe utržen.

Můž síly v sobě mít, by citů všecky jezy,

mou touhu po Tobě, mé duše každý sen

ti vysloviti moh?

Ta sloka, jež jde s ním, ta dojemná a hravá,

oč lepší než ten list? V tom jeden osud jich:

jsou, mluví, zpívají, na Tvá ústa žhavá

se přimknou jásavě a svadnou v polibcích – –

kdo věřit by to moh?