I. Tím jsi, holka, žádoucnější,

Tím jsi, holka, žádoucnější,

čím jsi více zakuklena,

zvědavost se nezkonejší,

dokud nezvím tvého jména!

– Co je jméno? Lichý zvuk –

tiše, tiše, ani muk!

Co je psáno na tvém líčku,

po půlnoční poznám chvíli,

svlékni aspoň rukavičku,

chci ti zlíbat prstík bílý!

– Do nosu by tebe ťuk’ –

tiše, tiše, ani muk!

Už mi prstík nedostačí,

celá když jsi zbláznila mě,

odhrň dlouhý rukáv radši,

bych ti zlíbal oblé rámě!

– Kdo ti tenhle nápad vnuk’?

Tiše, tiše, ani muk!

Šílím po tvém obejmutí,

moje milá přežádoucí,

živůtek tvůj rozepnu ti,

slyšet chci tvé srdce tlouci!

– Zbláznil by tě jeho tluk –

tiše, tiše, ani muk!

Vášeň všechnu krev mou střebe,

samo peklo do mne vjelo,

celý mumraj strhám s tebe

splenit tvoje chtivé tělo!

– Půlnoc bije, nasloucháš?

Chtěls mě nahou – tu mě máš!

Nuda zakuklená láskou,

smrt jsem tvoje s lidskou maskou,

konec vášnivých tvých muk –

tiše, tiše, ani muk!