I. Tulácké srdce –

Tulácké srdce –

tulácký zpěv!

Nitro co tísní

vlévá se v písni

v nejasný zjev.

Sám se vás, písně,

udiven ptám:

Co vás zve k žití?

Co duše cítí,

vím jen já sám!

Prázdným jste zvukem

pro cizí sluch,

touha však nedá –

znovu se zvedá

ku zpěvu duch.

Ani snad jinak

nemůž to být;

reptám vždy znova:

Mdlejší jsou slova

čím hlubší cit!