I. Tvůj smích je sladký, krásná paní,

Tvůj smích je sladký, krásná paní,

jak nejvyššího slitování

číš otrávená; v lilijích

to spící had a nahý hřích,

jenž v narcisů se lůno sklání.

Je ostrý jako dýka v dlani,

jak napuštěný šíp vždy raní

mé srdce choré, jen se mih,

tvůj smích.

A přec jsem rád, kdy kolem skrání

mi zvoní: nikdo nevymaní

se z jeho pout, když vlny zdvih,

vše trhaje v svých ručejích.

Kéž zní mi ještě v umírání

tvůj smích!