I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji

Ty, jenž v tom krutém protivenství boji

ochranou vznášíš nad svým lidem ruku

a těžkou jeho posvěcuješ muku,

jež vzdechem naplnila věk už dvojí!

O svatý kníže! žehnej písni moji,

jež mladého mi srdce ve rozpuku

s tvým jmenem posvátného lidu zvuku

žal, bídu, hněvy, bolů zápas pojí.

Vždyť chudičká jak lid ten, jemuž pěje,

jak lid i ona chodí na žebrotu

a tvrdé tluče srdcí na veřeje.

O nedej, by ji vášně shnětly, boly,

ať lidu, rouhavou až zmůže rotu,

vítězným zpěvem k slávě zahlaholí.