I. Ty starý dome krásný mého mládí,

Ty starý dome krásný mého mládí,

V snách zjevuješ se ještě paměti:

Zahradou vidím hocha kráčeti,

Jej modrý šeřík teplou vůní svádí.

Dům v hloubi zahrady je vzdálen lidí,

Je němý věčně, pohřížený v snách.

Jde bázlivě hoch k němu, okna vidí

Vždy uzavřená, opuštěný práh.

Tajemství kryješ, dome... Neví dítě,

Proč jenom pavouk rozstřel tady sítě,

Nechápe, že bol srdce rozdrtí...

Nechápe věcí konec žalostivý.

Neb věří ještě v pohádky a divy

A v jaro věří, neví o smrti.