I. Tys, Bože, dobrý, veliký,

Tys, Bože, dobrý, veliký,

vzdejž tobě čest tvor všeliký,

zvlášť ducha rozumného;

jak slavní jsou ti skutkové,

jež nebe, zem má hotové,

byť znal svět Boha svého:

zřejmě vzdejme

čest a chválu

Králi králů,

velebnému,

k stvořením svým laskavému.

Nebť nám se zjevil v slovu svém,

v tom apoštolském, prorockém,

kdež základ Krystus jest sám;

naň kázal všem nám stavěti,

jen na něj máme hleděti,

on za vůdce jest dán nám,

vděčně hleďme

na Ježíše,

z jeho říše

plynou nyní

nebeská nám dobrodiní.

On praví: Aj já s vámi jsem,

vždy dokud stát má tato zem,

chcy chránit věřícý své;

když zůstanete v řeči mé,

tak dojdouc pravdy nebeské,

dám vám díl svobody mé:

slavně pravme,

žeť co slíbil,

nepochybil,

splnil právě,

k zjevné jména svého slávě.

Slib tento plní Krystus Pán,

jenž věrným k spasení jest dán,

jich nikdý neopouští;

v čas bouře stalé na moři

nic jeho loďku nezboří,

nebť na zlé moc svou spouští:

zřejmě mějme

v jeho mocy,

ve dne v nocy,

naději ctnou,

zachová nás ochranou svou.

Kdož v řeči jeho zůstává,

tenť pravdu věčnou poznává,

jenž činí svobodného;

jak slíbil učedlníkům svým,

tak plní s nimi držícým,

kdož věří v Pána svého:

zřejmě znejme

pravdu svatou,

známost zlatou,

k níž nás vodí,

ze všech hříchů vysvobodí.

Tváť jest to, Bože, dobrota,

žeť oučastni jsme života,

ty sám chléb k němu dáváš;

dals Krysta, slovo, svátosti,

též svobodu z své milosti,

což vše nám zachováváš:

snažně važme

sobě vzatých

darů, svatých,

přemilostných,

dušem našim přeradostných.

My vidíme, co otcové,

y starodávní králové,

ač chtěli, neviděli;

též slyšíme, co předkové,

jsouc této cýrkve oudové,

ač chtěli, neslyšeli:

vděčně slyšme

slovo Boží,

víru množí,

život dává,

od zlého nás zachovává.

Bůh nakloňuje cýsaře,

v tom prozřetedlné mocnáře,

co duším důstojného;

dal Jozef druhý svobodu

y našemu též národu,

by ctně ctil Boha svého:

vděčně zvučme

zpěvy svými

srdečnými

v shromáždění,

svobodou jsouc obdařeni.

Tuž náboženství svobodu,

k ctné radosti všech národů,

y dnes náš cýsař chrání;

svým milostivým řízením,

též spravedlivým souzením

nás proti zlému brání:

vroucně prosme

Dárce všeho,

aby jeho

s nejjasnějším

domem chránil v času zdejším.

Chraň, Bože, všecky vrchnosti,

dej jim vše dobré z výsosti,

by lid tvůj šťastný mohl být;

nám propujč srdce vděčného,

též chování k nim věrného,

y v tom dej vůli tvou ctít:

zvlášť pak, chraň tak

vrchnost (naši zdejší)

nejslavnější

do skonání,

v nebi jí dej kralování.

Ten svátek snášelivosti,

Hod toleranční milosti,

v němž tobě prozpěvujem,

buď svědkem slibu slavného

k tvé lásce srdce vděčného,

jejž nyní obnovujem:

věrně plňme

povinnosti

svatých ctností

poznalého

náboženství křesťanského.

Dej Bože, ducha umění,

ať v jména tvého cvičení

y dítky vychováme;

ať náboženství svobody,

té drahé, vzácné příhody,

jak sluší, užíváme:

Bůh sám dej nám

srdce vroucý,

světu mroucý,

k Bohu vděčné,

potom popřej slávy věčné.