I. Úvodní.

Tkám v roucha mrtvých spuchřelá

květ vybledlý snů zapadlých

v taj hrobu, nad nímž vzbujela

krev růží, nočních fial sníh.

A tajemství, jež umřela

ve plísni hrobů zavřených,

tkám v roucha mrtvých spuchřelá,

květ vybledlý snů zapadlých.

Co všední rmut? co ctnosť a hřích?

Můj duch tmám propad’ docela,

v šer zapad’ říší mystérních

a v roucha mrtvých spuchřelá

tká bledý květ snů zapadlých.