I. V pšeničném poli modraly se chrpy –

V pšeničném poli modraly se chrpy –

ta vzpomínka mi zbyla z oněch dnů.

Vy netušíte, jak má duše trpí,

když s večerem se kolem rozhlédnu.

Sen bláhový, proč v duši mojí kvetl!

Jediný vítr všecko štěstí smetl.

Je těžko věřit, těžko pochopiti –

jen modré chrpy v bolest duše svítí.