I. V tom kvítku, zvěst dí, dřímá duše matky

By Jaroslav Vrchlický

V tom kvítku, zvěst dí, dřímá duše matky

tak trpělivá, oddaná a tichá...

Ký div, že z tvojich ňader stejně sladký

dech dobroty se snivou vůní dýchá.

Když hlava klesne tam, tu měkce snivá

ji závrať jímá, teskně opojivá;

však z tvojich očí nad ní v políbení

zas padá něha, mír a odpuštění.