I. VÁM.

Myslitelů hlavy

s vzlety básníků,

srdce chmur i slávy

s tluky slavíků,

zřím váš profil čistý

nad Talmudu listy,

stín a blesk kam místy

mih’ se v promyku.

Lidstva nad kolébkou

patriarchů dav,

mythů přízi hebkou,

božství zlatohlav,

v mystickém tkal zpěvu,

plném svatých hněvů,

šakalích, lvích řevů,

poesie splav.

Přísní zákoníci

s thorou v dlani své,

bolest věků v líci,

jak jim ňadra rve,

jak je vděkem tonů

z duší milionů

zpátky ku Sionu

mocná tužba rve!

Trpitelé, reci

jako Makabej,

v ohnivé muk peci,

v Baala mrzký rej;

přísní mravokárci,

velební vy starci,

strdí, mléka dárci,

v běd stých epopej!

Moudří, důmyslní,

lepších nemá zem,

svatých vznětů plní,

Šamai s Hillelem,

chytří, opatrní,

jimiž pravdy zrní

na skále i v trní

šlehlo plamenem.

V žalářích a střílnách

zašlých století,

v moderních jak dílnách

stejně prokletí,

štváni v davech psanci,

na korábech hnanci,

v bouří mořských tanci,

v děsném objetí!

Zapadnutí rabbi

v bídy, nouze šeď,

Kabbala jež vábí,

a jimž rozum zeď;

bludní s šedin květem,

s prorokovým retem,

Akiba jak světem,

dejte odpověď!

Tolik velkých žárů!

Tolik smělých met!

Tolik ducha darů,

démantů co vět,

tolik strázně, kázně,

poesie bázně,

nevyzní přec prázdně

v bezbohý náš svět!