I. Velevážená paní!

Jsou vánoce, ta doba krásná,

jí všecko hledí s touhou vstříc.

Kéž nese štěstí, pokoj svatý,

a zjasní každou, každou líc!

Dnes máme v srdci plno blaha,

a přání vroucích pučí v něm,

jak z jara poupat vonných v keři; –

jsouť naším krásným, dětským snem.

Vám, paní vzácná, přejem’ z duše:

„Kéž nehasnoucí štěstí jas

Vám rozžehne ta krásná doba,

ten vánoční, ten svatý čas!

Na přelaskavé líci Vaší

kéž úsměv blaha povždy dlí,

a v oku Vašem klidu záře

nechť vždy, ó vždy se zrcadlí!“

Toť vroucí přání vděčných dětí,

jež s úctou, láskou hledí k Vám.

Ó paní vzácná, zachovejte

svou něžnou péči všechněm nám!