I. Vítězství! vítězství! sto dvacet sbito slonů

Vítězství! vítězství! sto dvacet sbito slonů

na březích Hydaspu oštěpy Macedonů,

král Porus přemožen;

on, Indů král, jak otrok v němém sklonu,

hle, tisíc Indů žen

posýlá s dary: sto jich nese štíty,

jichž okraj zlatý démanty jest krytý,

sto zlaté přilby, sto krunýře, meče

za sebou vleče,

jak vlasatice chvost, sto zlatá přediva,

v nichž duhou zachvívá

se jako mušek zlatých perlí pás,

nad sebou vine –

a dál a dále řady rostou jiné

s poklady větších krás

na vozech zlacených a slonech v purpuru. –

Ó slunce azuru!

všech králů vítězi! zář tvého trónu

od Pindských hor až k patě Himalaje

hřmí, lítá, jako Samum vlaje.

Tak od úst k ústům Macedonským znělo;

jen Alexander sám, on vítěz, rek,

do třásní pláště chmurné skrývá čelo,

rtů hrdý pošklebek.

A po tváři, jež v záhyby se vraští,

jak světla paprsk, slza průsvitná

se občas chví; zas oko plno záští

se zdá tvář bezcitná. –

Do slunce západu proč tupě k zemi,

jak socha němý, v smutku hledí král? –

Na písku mrtev, pokryt haluzemi,

kůň jeho Bucefal.

Když slunce však se v oceán již neslo,

s narudlým okem, jak ta záplava,

k veliké tryzně Alexander heslo

svým vojům vydává.

Vlas jako z hnízda pletoucí se zmije

tvář smutnou děsně ovíjel:

„nuž pro trup drahý bedra skloňte, šíje,

již marný každý žel.

On v bitvy vlnách k vítězství mne nosil,

jak blesky mrak, či k břehům moře loď,

nuž do hrobu, kam indský šíp ho zkosil,

jej láska doprovoď!

Nad trupem jeho rozedujte žáry,

z těl lidských budiž jeho mohyla!

ty ženy skolte, narovnejte dary,

jež Porus posýlá.

A místo zde, kde oběť vzplane tato,

kde popel jeho v urnu narovnám,

perutí času bude nezaváto,

zde město bude, chrám.“ –

Již plamen vyšleh’, mraky zakrvácel,

král slzou hasí žárnou hranici;

a vítr dul, v něm třesk se číší ztrácel

a hymnus šumící:

Vítězství, vítězství! sto dvacet sbito slonů

na březích Hydaspu oštěpy Macedonů,

král Porus přemožen;

hle! tisíc Indů žen

se na hranici míhá v purpuru. – –

Ó slunce azuru!

hle, vítězi! kde tryzna tvoje vzplála,

rýč zasazen – toť město Bucefala.