I. Vsi, pole, lesy, věže měst,

Vsi, pole, lesy, věže měst,

je cesta ještě daleká –

Jdu, nevím kam, jdu prachem cest,

mě nikdo, nikdo nečeká.

Měst věže, lesy, pole, vsi –

se mnou teď nikdo nechodí.

Když odcházím, ve vsích jen psi

mě štěkotem svým provodí.

Podzimní mlhy, suchý list,

nad hlavou šedá oblaka.

Do svých se vrací vrány hnízd –

kdo pohostí dnes tuláka?