I. Vzpomínky.

Na horách, na polích,

napadal první sníh,

všecko se třpytí a bělá;

líbezně, lehýnce

jak dítě v peřince

zadřímla krajina celá.

Po nivách k doubravě,

větříček zdlouhavě

hvízdá a skočnou si vede;

a moje myšlenky,

jak s hochem panenky

letí s ním k lesině šedé.

Vzpomínky v bílý sníh,

jak v mechu polštářích,

sedátko měkké si stelou;

kdy větřík zavěje,

srdce se zachvěje

vzpomínkou zašlých dob skvělou...

A když si zavíří

v borovic šlojíři,

jaro zas vidím tam pláti:

mladičkých ptáků let,

jahodí bílý květ –

zůstaňte snové mi zlatí!

Na horách, na polích,

napadal první sníh,

zima už krajinou kluše...

Tak hruď kdy mrazí svět,

vzpomínkou dětských let

plna jest jara má duše.