I. Za trochu hudby, za ten akkord sladký,

Za trochu hudby, za ten akkord sladký,

jenž z nitra tvého do mé duše pad,

za vše, co dal mi život tvůj tak krátký,

za to, že měl’s mne z celé duše rád,

za pravdu, poctivost, za něhu matky,

za lásku k vlasti až ve hrobu chlad,

za vše, co mohu vzpomenouti zpátky,

já děkuji ti, otče, nastokrát!

Můj přijmi dík. Vše, co jen mohu dáti,

to přináším na předčasný tvůj hrob:

Pár písní jen. Žel, tebe nenavrátí

vzpomínky z dávno uplynulých dob,

jež kladu na tvůj rov jak svěží kvítí. – –

Však duše tvá, ó, jistě že to cítí!