I. Zas nové jaro zří mně do světničky –

Zas nové jaro zří mně do světničky –

ej, jakýž obrat vidí!

Juž sladké rety moji mladé žínky

žeň naší lásky klidí.

A já jsem nejšťastnější z lidí!

Kam, žínko, všecky ty hubičky dáme?

Svaž mi je v šátek bílý,

a pošle-li nám bůh anděla z nebe,

v té první jeho chvíli

nechť na rty se mu schýlí.