I. Zde, duše moje, hledáš útočiště –

Zde, duše moje, hledáš útočiště –

Jsi jako laň – je k smrti uštvaná –

jsou v patách Ti – a nezřím východiště –

v tmě neskryješ se tu ni do rána.

Kol slídí chrti, dostihnou tě jistě –

dech jejich supí, zem je zdeptaná,

kam uchýlíš se, v kterém schováš místě,

když nekyne Ti nikde záchrana?

Jak laň tmou pádíš, oko Tvoje bloudí

od keře k stromu, v šeru aleje

až k smrti uštvou Tě, tu neodsoudí

je nikdo – jedna ruka nezvedne se,

by chránila Tě – není naděje –

v tmě sten Tvůj vyzní, výkřik zmlkne v lese.