I. Zdrávas krásná nebes milostenko,

Zdrávas krásná nebes milostenko,

všeho života ty pramene,

božského ty jádro semene –

lásko, spanilá bohorozenko!

Sestup, duchů čistých oblíbenko,

s vznešeného ráje temene

a své zraky čistě plamenné

vtěl v nás, andělů ty soudruženko!

Často o tobě zde mluvívá se,

kdo však tebe pojme pravdivě?

kdo v tvé svaté roucho odívá se?

Častěj tě svět jenom zneuctívá,

koře se ti tělem hanlivě,

an se na tvé něžné vnady dívá.