I. Znám tebe, matko svobodo,

Znám tebe, matko svobodo,

ne po tvém jasném obleku,

znám tebe z pláče chudiny,

z národů bědných nářeků.

Znám tebe z krve prolité

pod truchlým sluncem březnovým,

znám tebe z pout a okovů,

a píseň svou ti obnovím.

Znám tebe z vzdechů siroby

a z krvavého pohledu –

znám tebe z bratrů neštěstí

a divých plesů sousedů.

Znám tebe jako matku syn,

již vrah mu zabil v objetí –

a bůh mi odpusť! retem mým

že syna chvěje prokletí. –