I. Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,

Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,

jak perla bledý v lesy pad’,

pad zlatý, vzňatý z mraků směsic

a zmámen vůní květů zvad’.

Vzdech růží bílých v šero kane,

v tmu klesá šero, rosa v mech,

v mech kane, tane v květy stkané,

mnou vane, plane hořký vzdech.

Jsem unaven tou mdlobou času...

Ten bledý opál, zhaslý v snu,

jak včera, vím, ve vůni vlasu

na bílé šíji naleznu.