IDEA.

V krajině dálné strmé žily duby,

kajicné mechem, zpupné výškou šumu,

snil prabáj boží gigant-balvan hrubý,

z pod něho ručej černou hrála dumu.

V krajině dálné nenarostlo květů,

ni lidí nebylo, by z vůně jejich brali,

jen pýchu dubů vítr shýbal v letu

a z pod balvanů prameny vždy stejně vyplývaly.

Nebylo červánků a nebývalo zoře,

v krajinu dálnou ptáček nezabloudil,

z všech prázdných stran se slévalo bezhuké ticha moře

a jenom Čas dny zdlouhavé ku trestu smrti soudil.