Ideál a idol.

Děd ideál měl – vnuk má idol pouze.

Toť celý rozdíl. Ideál je ryzí,

žel, v sobectví když masce zcela zmizí,

kam strhne špatnost jej či krutá nouze;

je idolem pak, křemen v žití strouze,

ne zářný démant s paprskovou přízí,

ne orel, slunce jenž se dotkne řízy:

jen oškubaný pták je na motouze.

Jeť idol sprostá modla, jež se šklebí,

své zžírající děti, stále lačný

ať Momus příšerný, ať Moloch mračný.

A čím víc krmen, víc má zapotřebí;

co ideál vše bratrům zanechává,

jde světem, žití láme chléb a dává.