IDEÁL

Svá křídla k slunci rozepni jen směle,

jdi hledat tu, po níž se ti stýská:

Jsou sladké naděje, tvé plány stkvělé,

a šeptají tvé duši, jak je blízká!

Tam, – v bleděmodrý ether, – nad oblaka!

prach nesídlí tam, nezříš černé bláto

a zlatá svatozář tě vzhůru láká:

Jdi zlíbat nohy božství, jež ti svato!

A vzlétneš. Plesáš, že jsi dosáh cíle, –

vždyť Ideál ti náruč rozevírá!

Hrd, shlédneš dolů v pýše ušlechtilé, – –

Ó, jaký bol tvé srdce náhle svírá?

Ta, o níž mněl's, že nebes říš ji hostí,

pod tebou se vleče v kalu,

a, povýšený, očištěný cností,

proléváš zdrcen hořké slzy žalu...