IDEALY.

Idealy, idealy!

Co mne v mládí krve stály,

a přec na ně myslím rád.

Jak se nám to tehdy žilo,

psalo, zpívalo a snilo,

dokavad nám nepřestaly

plameny jich srdce hřát!

Idealy, idealy!

Jako rudé vlajky vlály

nad kamením našich cest.

Svět nám v samých růžích planul,

v tvář nadějí vánek vanul,

a nač naše ruka sáhla,

v duchu jsme již zřeli kvést.

Idealy, idealy...

Uvadly a opadaly

jak v podzimu žlutý list.

Liják života je strhal,

květy jejich v bláto vrhal,

zlou pravdu těm v oči vchrstl,

kdo z nich chtěli žití příst.

Idealy, idealy...

V bouřích žití neobstály,

jme však duši po nich stesk.

A když podzim v kraj se krade,

a chlad šedý vládne všade, –

vše bys dal, by vrátil se ti

jejich žár a lesk!