Ideály šlapat, kramařit s nimi,

Ideály šlapat, kramařit s nimi,

koupit pravdu, cnost, toť modou, zvykem,

nebožce, psy, prostřed vyhnat zimy,

když hvězda padá, tleskat s rykem –

tak píská kolovrat starého strýčka Klímy.

Jedenáct hodin, měsíc, domů spěchá Praha,

na mostě s děckem v rukou zhublá sedí žena

na hraně chodníku, nežebrá, víčka přiklopena –

řeku či dítě? a duše její váhá.

Hejsek a slečna a rodina šli kolem,

veselá nálada, jaké to vtipy sršely!

A výrazné oko za nimi slala s bolem.

Šel tudy učeň a chleba jí dal kus,

a polibky vděku za ním pršely –

V prstenu života drahokam – hnus!