IDŮNA.

Idůno! má Idůno;

Pro tebe vzdy se soužím,

Ty jasná nocí Lůno,

Po světle tvém jen toužím!

Tam panoš lesem bloudí

V smutném vzdy nařikání;

V zvuky, jenž z harfky loudí,

Mísí se větrů lkání;

Kde v lese v hradu pustém

V noc šerou sova stůně,

Provívá listů šustem

Zpěv jeho k plné Lůně:

Idůno! má Idůno!

Pro tebe vzdy se soužím,

Ty jasná nocí Lůno,

Po světle tvém jen toužím!

Zní krajem chřestot zbraně,

Nepřátelé se blíží;

„Panoši! tryskem na ně!“

Mnohý se s koně sníží.

Zem se pod ními třese;

Však rýkem panoš zpívá;

Tak při potoku v lese

V bouř hlas slavíka znívá.

Idůno! má Idůno!

Pro tebe vzdy se soužím;

Ty jasná nocí lůno,

Po světle tvém jen toužím.

Jest bitva bojována,

Panoš se s oře sníží;

Pouť jeho dokonána,

Dřímota zraky tíží.

Již dubec na něm stojí,

A srny na tom hrobě,

Kdy den půlnoc s dnem pojí,

Pasou se v tiché době.

Idůno! má Idůno!

Spojen s tebou přebývá;

Ty jasná nocí lůno,

V tvém světle se slunívá.