IDYLA

Rychlík hřmí zelení roviny.

Je květen. Kraj světlem kypí.

Tři statné prorostlé dívčiny

pracují v záhonech řípy.

Ustaly. K vlaku se dívají.

Smějí se. Jsou šťastně mlády.

Osmahlou rukou nám kývají –

náhle se obrátí zády –

ohnou se, vyhrnou suknice –

vlak prolít kolem té řípy –

za ním zří ty tři se smějíce

nad vydařenými vtipy.

Vlastencům, jimž snad tím obrazem

zjitří se poctivé hněvy,

dodávám: německá je ta zem,

německé byly to děvy.