Idyla.

Hezčího pohledu

v dešti a v bouři

není nad chaloupku,

z nížto se svítí,

z nížto se kouří –

to každý cítí!

Uvnitř tam ženuška

rozmilá, švarná,

kol krbu pobíhá,

večeři strojí,

jak se ti zamíhá,

spěch tvůj se zdvojí.

„Nechť stojím nebo jdu,

modlím se, pracuju,

vždy srdce zpomíná

na tebe, drahá!“ –

V krbu žár zhasíná,

v srdcích se zmahá...