IDYLLA LETNÍ NOCI.

Jun bledý – není pomoci,

hle, nadarmo se lásce brání

a v touze hledí do noci.

Na nebe hledí v pohnutí,

ta noc, to svaté ticho vůkol

mu slzy v oči vynutí.

Svět celý usnul dokola

a nad ním ve chvějivé záři

tisíce světel plápolá.

A bledý jinoch touhou zpit

zřel dlouho v noc tu čaroskvělou,

ve hvězdnou zář i hvězdný třpyt.

Vše dříme již, a měsíc plál

a viděl, kterak jinoch bledý

své sladké dumy dumá dál.

I ve vile, kde Ona dlí,

již zhasli. Všude ticho. Vůkol

mír hluboký se zrcadlí.

Stál dlouho, tiše, nehnutě.

Noc tichá... Vzdychnul... Vše již dříme –

i bledý jun šel na kutě.