IDYLLA NA MOŘI.

Kých Poseidon, až okeán se třás

a Nereidek hned štěbetavý hlas

mu volá vstříc: nu, dej ti pánbů zdraví

a jak ti, táto, tráví?

A mořský delfín švihl ocasem:

buď, Poseidone, zdráv ve živlu svém.

I Triton breptl svižném po úklonku:

buď zdráv, náš Poseidonku!

A drobných tvorů šťastný slyšet smích:

náš dobrý pánbů nehorázně kých.

Sto hlasů volá: zdráv buď na století!

– I děkuju vám, děti!

Já myslím, že mi v moři dobře jest

a tíhu vlády lehce mohu nést,

jen když mám z rána trochu jasné zoře

a moře mám, och, moře!

Břeh jeden květ a vzduch je samý jas,

má říše plna roztodivných krás,

i žaludek se pomaloučku lepší –

ej, hepší, hepší, hepší!