IDYLLA.

Košilky, povijan a všecko chystá,

už se zarděním čeká onen den.

(Pro lásku k muži zbude-li teď místa,

na štěstí budoucí když myslí jen?)

Již Mařka žvatlala: „Kdy přijde, mami,

jak papá řek’, ta sestra maličká;

pak budem’ celý den si hráti samy,

já panny dám jí, že má setřička!“ – –

Ach, přijde! Kolébku už Líza snesla,

den překrásný se blíží stále víc,

Již sedá mdlá do houpacího křesla

a Mařka u ní běhá žvatlajíc.

Dnes náhle řekla mamá netušící

když omrzel jí hraček, loutek řad:

„Já Karovi to zapomněla říci,“

a běží mu to ihned pošeptat – –