II. A někdo snad, až v příští čas
A někdo snad, až v příští čas
tě najde, jako bych tě skrýval,
a tím, co já jsem nevyzpíval,
snad zavzlyká už dětský hlas.
Snad někdo, těžký, obrátí
tvůj list a slinou poskvrní tě.
A někdo lehce jako dítě
se vyšplhá k mé závrati.
A jednou jako sirotku
snad lásku dá ti muž či žena
a jarem hrob se zazelená
v tmě pod tebou, můj náhrobku!
A jednou někdo, ne už z nás,
tě najde, jako by tě ztratil.
A pozlatí, co nepozlatil
tvůj chuďas knihař, zlý můj čas.