II. Aj, Dunaji bystrý, jarý,

Aj, Dunaji bystrý, jarý,

jaký tebe smutek tíží,

že tvé jindy modré oko

kalně v širou dál pohlíží?

Snad že se ti šedé mlhy

na tvé staré srdce kladly,

či cigána jasné slze

do těkavé tvé vln ti padly.

Snad se písek nízkých břehů

na tvé sdílné srdce skácel,

když se cigán kletbou stížen

po nich dál a dál potácel.