II. (Bez chleba.)

Celý den se nepromluví

od rána až do večera:

jízba jako klenba šerá,

muž si svojí práce hledí,

žena šije; –

děcko pannou kotě bije

když si mňoukne, – a pak sedí,

jako v mez když mezník vryje. –

Celý den se nepromluví,

a jsou spolu muž a žena,

a ona si jenom myslí,

aby byla odvežena

tam, kde nikdo nepromluví! –

On srovnává číslo s čísly,

na svůj život myslí rmutno; –

kotě skáče, dítě pláče –

Kdyby tak ten mezník nebyl, jenž je pojí! –

Matka léhá, – otec vstává,

ženě ruku nepodává –

Zde je smutno.