II. Blesk slunce zářivý kles' v mlhy večerní

Blesk slunce zářivý kles' v mlhy večerní

a v teskné mlčení kraj pohroužil se tichý –

a rubáš chladivý, jímž lesy dýchaly,

pomalu snášel se na doorané líchy.

Vzduch těžký, dusivý se větry nadouval,

jež z tmavých obzorů sem zalétaly svěží,

a tiché zvonění se snivě vlnilo

sem z dálek modravých a ze vzdálených věží.

A bílé na cestě v tom kraji smutnícím

stál člověk shrbený se strhanými rysy,

pot s čela stíral si a dlouhým pohledem

se díval, červánky jak na obzoru visí –