II Červen 1919

To bylo. Hrdě kdysi měřil jsem

úspěchy bědné, čestné ztráty.

A nenávisti vzkvetl v srdci mém

květ jedovatý.

To bylo kdysi. Mohu stejné zlo

a stejnou bídu v lidských očích čísti.

Leč přehlížím dnes vše, co zhřešilo,

bez nenávisti.

Bez nenávisti. Ale cos jak strach,

cos jako úzkost jas vždy znovu halí.

Ptát musím se: Což jsme my po Čechách

nedozráli?

A svoboda jen jako děcku nůž,

jímž pořeže se, ale neubrání.

A navždy mrtvo v rodné zemi už

lásky vzplání?

Psi rvou se o kost, vlky slyším výt

a ďábel, ten se potměšile směje.

Chtěl bych tu s vámi ještě chvíli být,

neboť zle je.