II. CESTY.

Vyšel jsem do světa,

sto cest bylo,

ještě mi k dojití

nestačilo.

U jedné pěšiny

klíčí pšenka,

se mnou ji sívala

má panenka.

U druhé pěšiny

zoráno je,

a co tam vyroste,

není moje.

U třetí pěšiny

záře skvělá,

mez to tam měsíčkem

hoří celá.

Ta čtvrtá pěšina

kamenitá,

a z páté bláto mi

za krk lítá.

A tak se cesty mé

proplétají,

ta radost, ta žalost

vždy mi dají.

Tam něco usychá,

zde zas puká,

a ejhle, u každé

boží muka.

Zbělená dívá se

v čtyři strany,

na hoře křížek v bok

naviklaný.

A ještě něco víc

taky tu je:

nad hlavou skřivan mi

vyzpěvuje.