II. CHVÁLA MRTVÉMU.

Ó bratře náš, jenž mrtev jsi a pochovaný,

v své lokty Bůh tě přijmi svrchovaný!

Ó bratře náš, bratrství jehož vřelé

– smrt vzala tě – musíme oželiti,

Bůh dej ti mír a odpuštění celé,

čím urazil’s jej v tomto živobytí.

Ó duše, pospěš zem již opustiti,

v tvář Spasitele patřit v nebes brány.

K Marii Panně, ve velkém jež množství

dlí božích andělů, ve světců klínu,

by Syna prosila, my prosme Božství,

by prominul ti každou tvoji vinu,

tvou každou touhu splnil v ráje stínu,

až hříchu okovy ti budou sdrány.

Též Apoštoly i Evangelisty,

i Patriarchy prosme s Vyznavači,

bys získal svatou říš, tam vešel čistý,

a jestli hyneš v očistcovém pláči,

než Bůh ti nebe otevříti ráčí,

ten přístav touženě všemi dožádaný.

Vy proste, prosíme vás, Mučenníci,

vy proste, Nevinňátka s Panen v roji,

Vy Světice a vy též Světci všicci,

již zvítězili jste v tom světa boji,

ať pro zásluhy vaše upokojí

se duch, jenž od těla je odpoutaný.

Ó bratře, kříži svatému vzdán cele,

jenž v pamět Spasitele v umučení

se bičovával’s hojně po svém těle

a k Bohu vznášel horoucí své pění,

kéž Spasitel na hříchů odpuštění

tě přijme, když tě vzal, ty milovaný!

Ó bratře náš, jenž mrtev jsi a pochovaný,

v své lokty Bůh tě přijmi svrchovaný!