II. Coby bylo mohlo být již z tebe,

Coby bylo mohlo být již z tebe,

Národe, tak minulosti dávné!

Jméno tvé jak mohlo býti slavné,

Kdybys byl hned záhy poznal sebe!

Skvostných dopřálo ti darů nebe:

Bodrost mysli, srdce jemnomravné,

Zpěvná ústa, ruce neunavné,

Libost řeči, čelo moudrolebé!

Velká slza v mém se třese oku,

Že, pohříchu! i duch jednoty

Nebyl vždy co strážce po tvém boku.

Bez něho byv roztržený v díly

Zůstal’s déle v lůně temnoty,

Později než jiní přijda k cíli.