II. Čtu ve měkké kůře březové,

Čtu ve měkké kůře březové,

na stromě v houští skrytém,

dvě jmena mně osob neznámých

ve srdci prostě vrytém:

Maria, Josef.

A houštím si šlehá po bříze

sluneční záře hravá –

a písmena jedna pošmúrna,

druhá je zlatě smavá:

Maria, Josef.

Ach kolik zde bydlí asi let

lidé ti v srdci vrytém?

a jak as je osud v životě

přešlehal různým kmitem?

Maria, Josef.

Měl jeden z nich parný červenec,

druhý snad mrazný leden?

Či dosud jsou srdcem spojeni,

srostlí jak ve strom jeden –

Maria Josef?

Když na večer přijde otec zpět,

smějí se květné oči?

a které as z obou poupátek

na krk mu dříve skočí?

Maria? Josef?