II. Cžest, sláva Otcy věčnému

Cžest, sláva Otcy věčnému

buď za vše vzdána samému,

co s námi činit ráčí;

on lid svůj věrně miluje,

v ctném počínání zmocňuje,

když cestou jeho kráčí:

chvalme, slavme

Boha svého

laskavého

srdcem vděčným,

neb on jest nám Otcem věčným.

Dal Syna svého na svět nám,

by vůdcem byl všem věrným sám

zde k věčné blaženosti;

dřív prorocy ho žádali,

pak apoštolé kázali

všem lidem k vědomosti:

chvalme, slavme

Boha svého a t. d.

Jak jsme my všickni přešťastní,

jenž jsme té lásky oučastní,

že zákon Boží známe;

Bůh vzbudil muže znajícý,

ti k Krystu vedli věřícý,

v němž hlavu cýrkve máme:

chvalme, slavme

Boha svého a t. d.

Chraň, Bože, slova svatého,

v tvém zákoně nám daného,

tys Ochránce náš, víme;

dejž, ať my náboženstvím svým,

též životem ctným, šlechetným

vždy tebe velebíme:

chvalme, slavme

Boha svého a t. d.