II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,

Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,

však hledíš na mne zkamenělou tváří.

Z ní zamrazí mne prosincová země.

Vím, že mi nevěříš. Co nalézáš teď ve mně?

Ne, nejsem voják, není u mne zbraně

a nejsem lupič, který nečekaně

přepadá dědiny a v jizby vniká

a s těžkým láním váže nešťastníka.

A za noci jsem cestu nevykonal,

bych sebral Postilu a kancionál.

Věř, křesťane, zlé šalby u mne není,

ač za tmy jdu a v bídném přestrojení.

Jsem knězem Páně. Hlásám jeho slova.

A byl jsem strážcem stáda Ježíšova.

Buď jeho království nám uštědřeno!

A Jura Tranoscius moje jméno.