II. Dnes byla řeka zlehka zamlžená

Dnes byla řeka zlehka zamlžená

a večer byl tak vlahý po dni parném.

Na břehu stál jsem, mysle, čím je žena

v tom našem smutném žití jednotvárném.

Jen krůpěj rosy stačí květu v trávě,

a motýlu jen trochu slunce právě,

a brouku stačí vonný úkryt vřesu –

proč já svůj stesk jen stále světem nesu!