II. Drahý otče!

Když Tě vidím v pilné práci

bez oddechu, bez ustání,

tu mi divno kolem srdce –

na rtu mizí pousmání.

Kéž mám síly kolik vůle!

To by ta Tvá drahá hlava

nedumala ve starostech

jako teď, kdy lehá, vstává.

Teď jen zulíbati mohu

ruce Tvoje dobrotivé –

a své touhy a svá přání

vyslat k Bohu v prosbě tklivé:

Aby dlouho zachoval Tě

mezi námi, otče drahý,

aby žehnal cesty Tvoje –

mé pak splnil vroucí snahy.